Kolik let žijí jeleni sika?

Kropenatý jelen štíhlá, lehká postava, letní srst skvrnitá v každém věku. V zimě je špinění slabé nebo vůbec chybí. „Zrcátko“ je velmi malé a nezasahuje do zádi nad kořenem ocasu.

Délka těla dospělých mužů je 173-180 cm, ženy – 162-174 cm; kohoutková výška psů – 109-112 cm, fen – 94-98 cm, hmotnost psů – 117-131 kg, fen – 73-84 kg (ve školkách do 148 a 86 kg). Délka rohů dospělých jedinců je 65-79 cm (až 93 cm).

Říše: Zvířata Třída: Savci Řád: Artiodactyla Podřád: Přežvýkavci Čeleď: Jelen Podčeleď: Pravý jelen Rod: Pravý jelen Druh: Jelen sika Mezinárodní vědecký název Cervus nippon

Rohy jsou normálně čtyřhroté, ale u některých starých samců se vyvine třetí terminální výběžek (celkem 5) a dokonce i druhý očnicový výběžek (celkem 6). Tvoří 4-5 poddruhů. Distribuováno v severovýchodní Číně, na jih ke Žluté řece, na ostrově Tchaj-wan, Severním Vietnamu, Koreji, Japonsku a v SSSR – v jižním Primorye.

V Číně byl téměř všude vyhuben, jen na některých místech zůstává jako extrémně vzácné zvíře. Naopak v jižním Primorye se v poslední době rozšířil areál jelenů sika a jejich stavy vzrostly. V přírodní rezervaci Sudzukhinsky tak nyní žije asi 300 jelenů a celková velikost populace v přirozeném areálu se blíží 1000 jelenům.

Od roku 1937 se jeleni sika aklimatizovali na více než 25 místech evropské části SSSR včetně Ukrajiny, pobaltských států, Uralu, Kavkazu a dalších míst a počet jelenů sika na aklimatizačních místech přesáhl 10 tis. hlavy.

Kromě toho chovy sobů parkového typu obsahují více než 35 tisíc jelenů. Také se aklimatizoval na Novém Zélandu. Na Dálném východě preferuje jelen sika širokolisté, zejména dubové, lesy bohaté na podrost lespedeza.

V současné době jelen sika častěji obývá lesy v různém stádiu obnovy po požárech, kde je mnoho nízkých dubů a keřů pařenového původu. Vyskytuje se také v cedrově listnatých lesích, ale mnohem méně často.

V zimě se vyhýbá místům, kde je sněhová pokrývka vyšší než 45 cm, jelení zvěř se obvykle drží oblastí na jižních a jihovýchodních svazích pobřežních hřbetů, kde sněhová pokrývka leží zpravidla maximálně týden. čas. Samice a mláďata se zdržují na svazích níže než dospělí samci, ale tito samci také zřídka vystoupí nad 500 m nad mořem.

V místech aklimatizace, v Evropě, na Kavkaze a na Uralu, se jeleni zdržují v listnatých a smíšených lesích, vybírají si oblasti s bohatým podrostem, travnatými loukami a zarostlými pasekami. Preferují lužní lesy, protože jsou nejbohatší na keře a rozmanité složení.

V zimě jsou pro jeleny sika nejlepší potravou žaludy, které vytahuje zpod sněhu. Požírá suché listy, poupata a výhonky dubu, lípy, aralie, lespedezy, jilmu, ořešáku mandžuského, aksamitníku, vrby, javoru, jasanu, méně často bezu a lísky. Spadané listí, zejména dubové, jeleni ožírají celou zimu.

Naopak jeleni sika žerou hadry a štěkají neochotně a málo. V létě se jídelníček jelenů skládá z obilovin, deštníků, hvězdnic, lilií a luštěnin. Kromě bylinné vegetace jeleni žerou ve znatelném množství listy stromů a keřů.

Na mořských pobřežích jeleni ochotně sbírají řasy – pásový opar a chaluhu, někdy i ryby, kraby a další mořské zbytky. Význam stromové a keřové potravy v letní stravě jelenů aklimatizovaných v Evropě je mnohem menší.

Všude ochotně žere žaludy a bukové plody, tenké výhonky euonymu, dubu, vrby, jilmu a mezi bylinami – bolševník, mochna, mateřídouška, lipnice aj. V zimě se dobře živí ve formě sena, ale nejlepší jsou žaludy. V létě je plocha obsazená stádem jelenů sika přibližně 3x větší než v zimě.

Stanoviště jednotlivých jelenů je zřídka více než 100-200 hektarů. Samci s harémy zabírají plochu asi 400 hektarů a velké stádo 12-15 zvířat zabírá 800-900 hektarů. Denní pohyb jelena v zimě je 300–2 500 m, v případě vydatného krmení ne více než 500 m.

Jelen sika se krmí častěji ráno a večer; v zimě – často uprostřed dne. Dobře plavou, dokonce i přes mořské úžiny široké více než 10 km. Na zimu se zvířata shromažďují na strmých jižních a jihovýchodních částech svahů nebo sestupují blíže k moři a zdržují se podél údolí chráněných před studenými západními větry.

V dubnu se jeleni stěhují na svá letní stanoviště. V případě vydatných sněhových srážek se jeleni stěhují do méně zasněžených oblastí. Samice jelena sika pohlavně dospívají ve věku jednoho a půl roku. Většina z nich se účastní říje ve 3., méně často ve 2. roce života.

Samci se účastní říje od 3.-4. podzimu. Říje jelenů sika se vyskytuje od konce září do začátku listopadu, nejintenzivnější říje nastává v polovině října a trvá 4 až 7 dní. Říje probíhá tiše, obvykle bez urputných bojů mezi samci.

Ale v parožích a mezi aklimatizovanými jeleny, zřejmě kvůli porušení poměru pohlaví, jsou silné souboje mezi samci běžné. Harémy samců v přírodě se skládají ze 3-4 samic; v parožích – od 6-8 až po 15-20 samic. Za svítání vydávají dospělí samci silné pískavé zvuky, které se mění v chraplavý řev.

Jelení říje ve stejných oblastech, kde samci svými kopyty vyrážejí plošiny – lekkingové plochy o velikosti cca 4 m2. V období říje samci špatně žerou a ztrácejí až 20–25 % hmotnosti. Délka těhotenství je 7,5 měsíce. Hromadné telení v Primorye nastává v polovině května (od konce dubna do poloviny června).

U aklimatizovaných jelenů – v červnu se některé samice telí v červenci, srpnu a později. Až na vzácné výjimky přináší samice jednoho koloucha. Srnčata kojí matku 4-5 měsíců, ale pást se začínají ve věku 10-20 dnů.

Se samicí zůstávají do jara příštího roku, někdy i déle. V 10. měsíci života se samcům na místě budoucích rohů vyvinou „roury“ vysoké až 3,5 cm a v dubnu vyrostou první, nerozvětvené rohy, které v květnu až červnu následujícího roku odpadnou. Druhé rohy se již větví a shazují se každoročně v dubnu až květnu.

Mladé paroží se loupe z kůže v září. U aklimatizovaných jelenů dochází často k shazování starého paroží a k růstu paroží nového se zpožděním až jednoho měsíce. V přírodě je délka života jelenů sika obvykle nejvýše 11-14 let; v paroží farmách – do 18-21 let a ženy starší 15 let mohou nést potomky.

Hlavním nepřítelem jelena sika je vlk. Častěji jeleni hynou v březnu – dubnu, kdy jsou oslabeni zimováním. Aby unikli vlkům, jeleni jdou do vody nebo do sedimentu. Velmi zřídka se jelen stane obětí leoparda; novorozenci někdy umírají na lišky a mývalové a příležitostně na harzu, rysa, bengálskou kočku, tygra a medvěda.

Hlavní příčinou úmrtnosti je vyčerpání během zasněžených zim, zejména v kombinaci s krustami a ledem na řekách. Lov jelenů sika je zcela zakázán. Je součástí Červené knihy a podléhá plné ochraně. Aklimatizace v Evropě a na Kavkaze ukázala, že s ochranou před predátory a zimním přikrmováním dává jelen v některých letech vysoký přírůstek ve stádě (až 30 %) a dobře přezimuje.

Jeleni potřebují krmení, když je sněhová pokrývka nad 20 cm a teplota je nižší než -10°C. Bez krmení a ochrany před vlky jeleni rychle hynou. Velké množství jelenů (viz výše) je chováno v pastevnách sobů s parohem.

Hlavní hodnotou produktu jsou mladé, nezkostnatělé rohy – parohy, ze kterých se vyrábí tonikum – pantokrin. Léčebná hodnota paroží jelena sika je vyšší než u jiných jelenů.

Zdroj: Život zvířat. Savci, neboli zvířata, editovali profesoři S. P. NAUMOV a A. P. KUZYAKIN. Svazek 6