Jak správně lovit koroptve?

Rozhodl jsem se napsat o posledních třech podzimně-zimních sezónách, kdy jsem úspěšně lovil koroptve. Začínající myslivec má při střelbě ze zbraně vždy spoustu chyb, takže s trofejemi přicházel málokdy, i když dřív bylo zvěře mnohem víc než teď, ale byly i veselé chvíle, kdy jsem trofej dostal asi proto Vždycky spěchám, jakkoli se nemůžu dát dohromady, nebo mám tento typ nervové soustavy, nebo jsem velmi vzrušený Vzlet koroptví je vždy nečekaný, s rachotem, hlukem a cvrlikání, v prvních vteřinách se vždycky ztratíš, než přijdeš k rozumu už kloužou mezi kopci, stromy a keři mimo areál střílel, občas po nich střílíš vzrušeně, ale chápeš, že je daleko a k ničemu, myslím, že s léty a zkušenostmi zkrotím emoce a v takových chvílích se seberu a dám si na čas, abych zamířil za trofejí.

První úspěšný lov, při kterém jsem bral tři koroptve šedé, proběhl 11. ledna 1992. Jak si vzpomínám, byl mrazivý slunečný den, sluníčko svítilo, ale nehřálo, foukal chvílemi silný vítr, ve kterém se nedalo stát na místě, pálil mě do obličeje. Vyrazili jsme na lov asi v deset hodin dopoledne: já, strýc Ravil, bratr mého otce a můj bratr (dnes již zesnulý – ať odpočívá v pokoji) Albertík. Vzali jsme s sebou dvě zbraně (táta neměl méně než 3-4 zbraně). Mám dvacet IZH-58, rok výroby 1959, hlavně jsou dlouhé, ostrost výborná a přesnost taky a můj strýc má nad/pod IZH-27, 12 gauge.

Nejprve jsme se rozhodli projít podél řeky Muncha. Vine a táhne se v délce asi osmi km; podél řeky rostou vrby a olše Pochází z pramenů, takže voda je vždy studená a čistá. Podél řeky vždy najdete 5-6 zajíců hnědých, 2-3 hejna koroptví šedé a jsou tu i koroptve bílé Pak je naše cesta na „Kolkhozny“, tak nazýváme zahradu JZD a zeleninovou zahradu. který dnes neexistuje, ale před 8-10 lety se zde pěstovaly okurky, rajčata, brambory a řepa. Kromě toho tu byl jabloňový sad, v šesti nebo sedmi řadách rostl černý a stříbrný rybíz, které se táhly více než kilometr, bylo tam mnoho třešňových keřů, byl tu včelín pro sto rodin, ale teď po zhroucení SSSR po ničem ani stopy, zemědělství bylo zničeno, půda zarostlá plevelem, vesničané se upili k smrti, kdo nebyl opilý, odešel do měst nebo na sever za prací. Někdy mé srdce pláče při pohledu na ruiny ve vesnici, neudržovaná pole, opilé muže v ulicích, kteří si pro smradlavý měsíční svit udělají, co chcete, ale ok, to jsem odbočil.

Nejprve jsme šli podél řeky, já jsem byl po levé straně, strýc Ravil byl po pravé a můj bratr procházel křovím. Chováme zajíce, ale letí do pole. Dojeli jsme na rozcestí a rozhodli se jít směrem k „rokli“, tak říkáme rokli, porostlá čiligou, šípkem a vrbou, táhne se také více než kilometr a jde vlevo od řeky směrem k dálnici 1 -Vždy tam žijí 2 hejna bílých koroptví, 2- 3 hejna šedých koroptví, 2-3 zajíci. Blíže k dálnici se rokle rozšiřuje a tvoří malý les, kde rostou vrby, jilmy a olše. V tomto hustém, neprostupném lese se líhnou mláďata bílé koroptve.

Na začátku „rokle“ hned zvedáme zajíce a já ho trefím dvacítkou. Okamžitě se zvedne osm bílých koroptví, oba o pár let chybíme. Dobře manévrují v křoví. Asi o třicet metrů později vzlétají další tři bílé koroptve, ale jsou od nás příliš daleko – nestřílíme a sledujeme je pohledem. Dostáváme se k vlasci a rozhodujeme se ho objet z obou stran Vítr se zvedá a začíná chumelit. Ujdu asi padesát metrů, najednou se z chiligy vpravo a za mnou zvedá asi deset koroptví šedých. Letí kolmo vzhůru, protože létají proti větru a narovnávají let podél křoví, mířím na koroptev a střílím, střelný prach je zakouřený, nic nevidím, vítr je mým směrem. Když se kouř z výstřelu rozplynul, uviděl jsem svou první koroptev padající ve sněhu, jak stojí poblíž. Křičím na něj: „Chyť koroptev!“, ale on to nevidí, ukazuji prstem na koroptev, která se povaluje u keřů, a za pochodu nabíjím. Vítr se zvedl a je turbulentní. Nakonec uviděl koroptev, chytil ji a dal mi ji. Začali jsme radostí tančit, něco na sebe křičet – to byla první koroptev, kterou jsem si vzal. Jedna střela ji zasáhla do hrudníku a shirkach roztrhl plodinu, která obsahovala semena trávy a kousky zelené trávy, a druhá střela ji zasáhla do hlavy. Strčím koroptev do kapsy a vracím se k Munchovi. Chlápek ani neslyšel výstřely, vítr foukal naším směrem, ukázali jsme mu koroptev, gratuloval nám k trofeji. Šli jsme přes pole přímo směrem k „JZD“ k lomům. Dříve se z lomů vozila drť na zasypání cest, nyní je vše opuštěno, v létě se lom plní podzemní vodou, chovají tam kachny čírky, kachny divoké, v zimě tu pobíhají koroptve šedé. jsou tu hory hnoje, které vesničané vynášejí, jsme se rozhodli tyto lomy zkontrolovat, protože jsem tam před dvěma týdny viděl 12 koroptví šedých, řekl jsem strýci, aby lomy obešel (není lovec, jen vyšel na procházku s pistolí) a chytil na mě koroptve, pokud nějaké jsou, a posadil se poblíž odpočívadla. Pravděpodobně by měli po přistání letět podél přistání. Bratr zaběhl do lesa, který se nachází naproti lomům, možná tam byly koroptve. Při stoupání by měli letět vpravo od přistání a já bych je měl také vidět. Stručně řečeno, chci zabít dvě mouchy jednou ranou, pokud budu mít štěstí. Asi po pěti minutách slyším výstřel ze směru od lomů. Jsem celý napjatý: posadím se, pak se postavím. No, kde, kde. No, na koho ten chlap střílel? Podíval jsem se na 12 koroptví letící ze strany lomů podél přistání přímo na mě – ale odhadl jsem správně, jak poletí. Nelétají ve stádě, ale rozprostřeny, 2-4 kusy každých 5-6 metrů. Střílím na druhou várku, mířím na dvě, a střílím. a ejhle, dnes padá na sníh další koroptev. Najednou ale vzlétne a letí ke mně, stojím s otevřenou pusou. Letí nade mnou a padá do rákosí 15 metrů ode mě. Běžím k místu, kde jsem spadl. Hledám a hledám. není žádná koroptev, jsem naštvaná, modlím se k Bohu, aby mi ji dovolil najít. a hle, nalézám zraněné zvíře. Přiběhne bratříček, oba jsou šťastní, hurá, další! Ukazuji bratrovi, kam koroptve přistály (zároveň jsem sledoval, kam letí zraněný pták a kam přistálo hejno) a požádal jsem ho, aby je obešel a dohonil mě. Ten chlap, ne myslivec, šel domů a řekl, že je unavený. Asi po patnácti minutách slyším cvrlikání a vidím létat koroptve. Posadili se za dálnicí do vrbového lesa. Běžím tím směrem a všímám si koroptví pobíhajících v křoví. V mezeře mezi keři vzlétnou, zasáhnou dvojníka a další spadne zraněný do křoví a zmizí ve vrbě. Křičím na chlapa, ale není slyšet, vítr, mráz, mávám rukama, volám ho. Uviděl a rozběhl se ke mně. Ponořil jsem se do křoví, všiml jsem si, kam koroptev spadla, našel jsem vlákno krve a plazil se po stezce. Sníh po pás. Viděl jsem to v kořenech, chtěl jsem to chytit, ponořilo se to do sněhu Začal jsem vyhrabávat sníh v kořenech, ne, opravdu to odejde, pracuji oběma končetinami, jako bagr, cítil jsem to. , je to tady. Hurá. To je ale den! Všechny události letí okamžitě. Přiběhnou strýc a bratr. Pochválil jsem bráchu, že mi pěkně zaběhal a nechal mě držet koroptev. A můj strýc řekl: “Myslel jsem, že jsi zastřelil zajíce,” ale jen jsem se na něj usmál, neměl jsem sílu. Fotografovali u domu, ale fotka nevyšla.

Začátek listopadu. Dva lidé loví: jeden se sokolem stěhovavým, druhý s jestřábem. Skotský setr prohledává pole. Policajt chodí široce; na okraji jedné z rovnoběžek zachytí pach zvěře, ale koroptve, které nevydrží blízkou přítomnost psa, se odtrhnou.

Vzdálenost od dravce k místu odletu zvěře je minimálně 100 metrů. První samec jestřába se bez jediného zaváhání vrhne za hejnem. Při dobré rychlosti jestřáb sebevědomě dotahuje vzdálenost. Když před koroptvemi zbývá 50 metrů, vrhnou se na všechny strany a snaží se lovícího ptáka zmást, ale samec se neztratí a po rozhodujícím zrychlení, silně a ostře křídly, vytáhne jeden z jim. Od samého začátku útoku jsme si nebyli jisti, že jestřáb vůbec stihne přiblížit se k hejnu koroptví, než se dostanou do rokle.

VÝBĚR PTÁKA FAKT

Optimálním loveckým ptákem pro lov koroptve šedé je samec jestřába obecného. Samice tohoto druhu jsou mnohem větší než samci, v důsledku čehož nejsou tak rychlé, zejména na startu (což je velmi důležité při lovu rychle létajících ptáků), a jsou hůře manévrovatelné za letu. I když samozřejmě se samičkou (zejména středně velkou) koroptve šedé můžete úspěšně lovit, ale kořistní a hlavně zábavní hodnota tohoto lovu bude nižší.

Dobrým dravcem je krahujec. K lovu koroptví lze použít pouze samice tohoto druhu, samci jsou příliš malí. Ale vzhledem k relativně malé velikosti sudých samic (váha 220–270 g) není použití tohoto druhu dravců zcela opodstatněné. Koroptev šedá totiž váží 450–550 g a poskytuje značnou odolnost.

Krahujec se z boje více unaví a při držení koroptve láme peří. Pokud jsou jeho drápy velmi lehce tupé, pak se koroptve často uvolní a odletí. Celkově se sníží efektivita lovu. Navíc udržet krahujece, který má některé jemnosti, je obecně obtížnější než například jestřába. Ale přesto je lov koroptví šedých s ním zajímavý a velkolepý.

Nyní se musíte rozhodnout, koho vzít – hnízda nebo mládě. Dospělým ptákům nedoporučuji z mnoha důvodů. Zvažme klady a zápory mezi ptákem chovaným v zajetí a ptákem, který již okusil svobodný život a lovil na svobodě, byť relativně krátkou dobu.

Nevýhody volně žijícího uloveného ptáka: 1. S lovem můžete začít nejdříve koncem srpna – začátkem září. V této době jsou koroptve šedé zpravidla již docela hravé a zkušené. V souladu s tím bude pro lovící ptáky obtížnější je chytit, což je za určitých podmínek může zničit. Hnízdo bude připraveno k zahájení lovu. A na začátku září bude ve výborné pracovní formě.

2. Ulovení ptáci zpravidla pracují s nižší provozní hmotností, což nepříznivě ovlivňuje jeho letové vlastnosti. Hnízdo naopak loví v nejvyšší možné kondici.

3. Za zmínku stojí taková nevýhoda uloveného ptáka, jako je získaná tendence ulovit určitou kořist (například holuby) a způsoby lovu, řekněme, nepraktikované při lovu zpod ukazatele. Hnízdec, který od samého začátku výcviku a lovu pracuje podle určitého vzoru, bude mnohem lépe připraven na lov ptáků, kteří létají rychle a přímo. Ve skutečnosti jestřáb správně vychovaný v zajetí nemá žádné nevýhody.

PŘÍPRAVA

Počáteční fáze výcviku jestřába je standardní. Snášení, nácvik návratu sokola (úlety na ruku nebo vábení), ochočení na loveckého psa, vnadění. Jediným doporučením, zvláště při práci s hnízdem, je co nejrychleji přejít k lovu.

Protože koroptve šedé jsou ostře startující a rychle létající ptáci, platí stejné požadavky i pro dravce. Váš jestřáb musí být fyzicky připraven jak na prudký, rychlý útok, tak na dlouhé pronásledování vysokou rychlostí s následným prudkým zrychlením.

Jak tohoto sokolího tvaru docílit a hlavně udržet? První metodou (a musím říct, že nejlepší) je pravidelný lov koroptví šedé, 3-4 lovecké dny v týdnu. Samozřejmě, že ne každý bude vždy moci cvičit svého ptáka tak často. Radím vám ale vzít si na začátku výcviku mladého jestřába dovolenou a věnovat co nejvíce času polnímu lovu.

Co je ale obzvlášť důležité, je minimalizovat vnadění nástražných holubů! Let a způsob vyhýbání se predátorovi se u koroptví a holubů velmi liší. Lovecký jestřáb, přizpůsobený k letu holubů a dobře na nich pracující, bude na chytání koroptví špatný. Faktem je, že holubice, která opouští jestřába, dělá následující:

a) pokusí se uniknout nabráním výšky; b) okamžitě při útoku na sokola se prudce otočí do strany a vzhůru. Lovecký jestřáb, který tyto techniky prostudoval, se je snaží předvídat a očekává je od holubice. Pokud jde o koroptev popelavou, nemá výše popsané manévrovací schopnosti, ale má vyšší rychlost letu, snaží se odtrhnout od dravce a uniknout ve spolehlivém úkrytu. Jestřáb naproti tomu jedná stereotypně, podle nabytých zkušeností a očekává od ní manévry holubice, místo toho, aby při přiblížení udělala závěrečné trhnutí a zrychlení.

Pokud stále nemůžete poskytnout sokola dostatečnou praxi v terénu, můžete provést speciální cvičení. Například vertikální volání jestřába s dodatečnou váhou. To je užitečné pro rozvoj svalstva sokola, který je nezbytný pro ostrý start.

Hodit se bude i na vnadění vnadící koroptve šedé (jsou to rozhodně výborní letci). Přirozeně, návnada by měla být prováděna zpod ohaře. Před tím je dobré udělat pár útoků na silné holuby, které mladý jestřáb s největší pravděpodobností nechytí a pak ho hned nechat ulovit vábící koroptev šedou. To dodá mladému jestřábovi důvěru ve své schopnosti, což se pozitivně projeví na jeho houževnatosti a vytrvalosti při lovu. Otrava by měla být provedena z krátké vzdálenosti, aby jestřáb neměl čas porozumět „vlastnostem“ letu návnady. Vábivé koroptve byste neměli používat často!

POŽADAVKY NA MYSLIVÉHO PSA

Okamžitě varuji myslivce, kteří nemají pointry ani španěly: bez nich bude lov koroptví šedých náhodný a nijak zvlášť úspěšný.

španělé. Jsou vynikající pro tento lov, ale jejich hlavní „nevýhodou“ (což je vlastnost plemene!) je jejich úzké hledání a nedostatek postoje.

Policajti. Nejvhodnější psi pro lov koroptví šedé. Mají široké a rychlé vyhledávání. Pevný (dlouhý) postoj je velmi důležitým prvkem psí práce. Důvěra v postoj vašeho ukazatele vám umožňuje: a) používat její široké vyhledávání; b) je výhodné zaujmout pozici před startem sokola.

LOV

Takže váš jestřáb je připraven k lovu. Lovecký pták musí mít optimální hmotnost, musí být fyzicky trénovaný a připravený pracovat v tandemu s loveckým psem.

Koncem října, niva Oka. Sklizená řepná a bramborová pole jsou oddělena malými příkopy a malými roklemi zarostlými plevelem. Místo je dobře známé a koroptve se obvykle schovávají podél okrajů nebo roklí.

První práce policisty na sebe nenechá dlouho čekat. Fiona, čtyřletá Gordon setr, stojí na okraji rokle, koroptve nemají kam utéct – za nimi je zorané pole. Přecházím rokli a jdu podél ní, v pravém úhlu k psovi. Fiona náhle opustí stanoviště, odejde asi čtyřicet metrů ode mě a znovu stojí téměř na orné půdě. To je vše, potomstvo je „vloženo“ mezi mě a psa!

Pokračuji v pohybu směrem k Fioně, asi třicet metrů ode mě se lámou koroptve. Jestřáb, který si jednoho z nich vybral, si na něj lehne. Kuře odchází, když nabírá výšku; samec pokračuje v chůzi po zemi a stojíc v mrtvé zóně útočí. Koroptev je v tuto chvíli deset metrů nad polem a 60–70 metrů od místa, odkud hejno startuje.

V okamžiku útoku se ptáci ode mě přísně vzdálili. A vypadalo to, jako by něco náhle vymrštilo jestřába nahoru a doslova se srazil s šedou slepicí. Jestřáb se převrátí na záda, popadne ptáka a. nedrží ho. Koroptev mu doslova vyklouzne z tlapek. Zachránilo ji to, že dravec neměl dokonale ostré drápy. Ve vzduchu je oblak peří, který rychle padá k zemi. Tím ale honička nekončí!

Jestřáb, naštvaný a vzrušený, se znovu řítí za koroptvím. Ten má slušný náskok, 30–40 metrů. Mladý samec postupně snižuje vzdálenost ke zvěři a přibližuje ji na pět metrů. Koroptev se ale nevzdává. Toto je situace, kdy je od sokola vyžadována vytrvalost a vytrvalost. Zajímavé je, že koroptev několikrát překročila hranice spásy, ale nespadla do nich. Jako by věděla, že to nemůže udělat.

Honička jde směrem k Oka, která je vzdálená nejméně půl kilometru. Na pozadí pastelových krajin pozdního podzimu jen stěží rozeznám ptáky. No, musíme jít tím směrem, jestřáb se nikdy nevzdá pronásledování.

Asi o dvě stě metrů dál si všimnu jestřába sedícího na malém stromě, který stojí na kraji strmého břehu klesajícího k řece. Přistoupím k němu a nabídnu mu, že si slezu na rukavici, ale on se upřeně dívá dolů na Oka. Je jasné, že tam jsou plevele, keře atd. koroptev.

Posílám policajta hledat. Fiona sestoupila a stojí na stojanu asi sedm metrů od břehu. Jestřáb veškerou pozornost. Aniž bych šel dolů, dávám povel “kopat!” Hod ukazovátka je let koroptve, připraven je i jestřáb. Nutno říci, že lovecký pták měl výškovou převahu asi o dvacet metrů.

Koroptev, zřejmě zcela demoralizovaná, odletěla. přes řeku (její šířka v tomto místě je 100–150 metrů!); samec ji snadno dohonil, zvedl ji asi čtyřicet metrů od břehu, otočil se a šel mým směrem. Po obdivování uloveného dospělého kohouta jsme šli k autu.

Přihlaste se k odběru v Yandex.News, Zen a Telegram. Vše o lovu a rybaření!