Kolik gramů splávku na plotice?

Na samém začátku léta, když jsem se v klidném počasí procházel podél pobřeží Finského zálivu, jsem si všiml, že se na vodní hladině a velmi blízko břehu tu a tam objevují neustálé šplouchání.

Připadalo mi to divné, protože hloubka je tu těsně nad kolena a zdá se, že je nepravděpodobné, že by sem něco mohlo přilákat tolik ryb, a soudě podle šplouchání vůbec ne malých. Jediným odůvodněním byla přítomnost kamenného hřebene, sahajícího asi sto metrů od břehu do zálivu a zjevně nepřirozeného původu. A přesto bylo o dalším víkendu rozhodnuto prověřit, jaký druh ryb by zde mohl být.

Na východním pobřeží Finského zálivu je takových kamenných hřebenů dost. Ale, jak ukázala praxe, není vždy možné dostat se na konec takového hřebene přes skály – je to kvůli neustále se měnící hladině vody v zálivu. Záleží na dvou faktorech – směru a síle větru a cyklu přílivu a odlivu.

Rybaření

A tak časně ráno už stojím na písčitém břehu a přede mnou se rozprostírá zrcadlo zátoky, ještě nedotčené větrem. A bez přemýšlení jsem si nazul krátké boty a vykročil přes kameny. Tohle byla moje první chyba. Když jsem došel přibližně do poloviny hřebene, musel jsem se otočit, protože na mnoha místech už bylo mnohem více vody, než do jaké jsem měl boty. Přitom hloubka u hřebene nepřesáhla 20 cm.A hlavně byl kolem klid – ani jeden šplouch. Je dobře, že jsem měl v autě brodící oblek Dunlop, který má velmi silný, houževnatý běhoun a často mi pomáhá při brodění.

Převlékl jsem se, opatrně jsem šlápl na kluzké kameny, dostal jsem se na konec hřebene a začal pomalu odmotávat rybářský prut. A hned jsem si pro sebe udělal další závěr – příště si musíte vzít minimum věcí, protože o pohodlí na tomto místě nemůže být řeč. Kameny jsou velmi kluzké, neleží rovnoměrně, je mezi nimi voda, takže podmínky zde nejsou příliš pohodlné.

Ale hlavně, opakuji, kolem není jediný náznak ryb. Jak se říká – klid a pohoda. Pomalu jsem rozložil návnadu a dobře zakrmil lovné místo, nahodil jsem udici s trsem červů na háček a začal jsem čekat. Tentokrát jsem se rozhodl lovit na nejlehčí prut v mém arzenálu – velmi elegantní „italský“ Tubertini Competition dlouhý 4 metry.

První úlovek

Po hodině, kdy jsem zkoušel různé návnady a házel dál i blíže ke kamenům, jsem stále neviděl jediné kousnutí. A tak, když začalo sluníčko dobře hřát, uviděl jsem první šplouchání. Nejprve docela daleko, a pak blíž a blíž ke kamenům. A byl jsem tak unesen jejich pozorováním, že jsem si nepřítomnosti svého plováku hned nevšiml. A když jsem pro každý případ udělal háček, ucítil jsem na druhém konci vlasce příjemnou tíhu. První třistagramová plotice šla do klece.

A pak – jako v pohádce následovala sebevědomá kousnutí jedno za druhým, plotice se chytla velmi dobře, na druhé straně hřebene se hned uvolnilo asi sto gramů. Pravidelně začalo kousání ustupovat, ale dvě nebo tři malé kuličky návnady doslova o pět minut později kousání pokračovalo. Mezi ploticemi se občas vyskytovaly docela dobré dace a plotice. Po několika hodinách jsem se rozhodl přestat lovit, protože víc nebylo potřeba. A padl první závěr – ryby sem chodí poté, co se voda ohřeje. Příště bylo rozhodnuto, že zde zkusíme lovit štika. Možná jsou větší ryby na větší vzdálenost.

A tak jsem o pár dní později přišel na toto místo znovu, ale tentokrát se mi nepodařilo chytit. Důvodem byl západní vítr, který celý den předtím foukal a přinášel tolik vody, že téměř celý hřeben zmizel pod vodou a nebylo bezpečné jít po něm až na konec. Musel jsem se vrátit k domu a učinit další závěr – příště sem přijdu, když jsem si důkladně prostudoval předpověď počasí.

Příště jsem s přihlédnutím ke svým předchozím chybám, zvolil teplý letní den se slabým jihovýchodním větrem, stál před otevřeným skalním hřebenem s velmi lehkým sběračem Atrax Light, který se již dobře osvědčil na různých jezerech. . Cesta na konec hřebene tentokrát trvala méně času a po namíchání návnady a provedení pěti krmných náhozů jsem začal lovit. Rychle se ukázalo, že rybaření se šťouchem v takových podmínkách je mnohem zajímavější než s plovákovým prutem, protože vám umožňuje dosáhnout ryby, která se zde často zdržuje ve slušné vzdálenosti od hřebene, aniž by se vzdalovala šploucháním. Navíc jeho velikost na vzdálenost 50-60 metrů byla mnohem příjemnější – nebyly tam žádné maličkosti a kromě toho se začaly častěji setkávat velké dace a plotice. Cejny jsem samozřejmě moc chtěl chytit, ale pochopil jsem, že když už tady, tak později, koncem června – v červenci, kdy se voda dobře ohřeje. Takže se sem určitě ještě vrátím.

Nyní vám řeknu o samotném vybavení. Co se týče plovákového prutu, vše je jednoduché – klasický čtyřmetrový boloňský prut, již není potřeba. Jak jsem již řekl, moje volba padla na Tubertini Competition, čehož jsem nikdy nelitoval.

Naviják je bez setrvačnosti, velikost 1000, nejsou na něj žádné vážné požadavky – hlavní je, že klade vlasec rovnoměrně a má přesnou spojku, protože při lovu s tenkým vodítkem nefunguje spojka při zasekávání často vede ke zlomení háčku nebo vypadnutí ryby. Chytal jsem na Tubertini Spring 1000 – levný, ale docela kvalitní naviják, který mě nikdy nezklamal. Ale v tomto případě existují zvláštní požadavky na rybářský vlasec.

Vzhledem k tomu, že k rybolovu nejčastěji dochází pomocí dlouhého náhozu, to znamená ve vzdálenosti 15-20 metrů od břehu, je lepší použít potápějící se vlasec, aby se zabránilo vytvoření vzduchové smyčky, která značně narušuje hákování. To bylo nalezeno v řadě japonských rybářských vlasců Ultron – model Match Fishing, velmi měkký, potápějící se, matchový vlasec. Zvolil jsem průměr 0,203 mm.

3gramový splávek s jasnou anténkou a vždy se slepým návazcem. Vzhledem k tomu, že i zde je malý spodní proud, plus vítr, který táhne plovák a možnost klouzání je v takových podmínkách nepohodlná – neukáže úplný obrázek topografie dna, stejně jako opatrné záběry. Vodítko cca 30 cm dlouhé s háčkem číslo deset. Je lepší nebrat menší háček, protože ryba je poměrně velká a návnada pro ni je vhodná – buď svazek červů, nebo „směs“ červů s červem nebo kukuřicí. Průměr návazce je přibližně 0,12 mm, silnější není potřeba, protože ryba je často opatrná. Může být tenčí, ale s přihlédnutím k možným trofejím – a to je jak ide, tak cejn, hrozí ztráta této trofeje. Navíc jsem si sem nevzal podběrák, abych toho moc neunesl, a všechny ryby je třeba vynést na hřeben sám a opatrně je ručně sbírat. Již delší dobu používám vlasec Momoi Nano-Soft na vodítka, v tomto případě o průměru 0,117 mm. Má fluorocarbonový povlak, je velmi odolný proti oděru a dobře drží uzel. Ve výbavě plovákového prutu nejsou žádné speciální triky.

Ale pokud jde o sběrač, existuje více jemností. Je lepší vzít prut ne méně než 2,70 m, a ještě lépe 3 metry. Čím dále můžete házet, tím lépe – je snazší se k rybě dostat. Lovil jsem na sběrací prut Tubertini Atrax Light, délka 270, s hmotností do 50 gramů.

Délka mi v zásadě stačila, ale občas jsem musel nahodit co nejdál, abych zkontroloval, co se děje na nejdelší vzdálenost. Prut se mi líbil – byl velmi lehký a pohodlný pro tento druh rybolovu – musel jsem ho lovit ručně, protože aniž bych si mohl sednout, bylo velmi nepohodlné ho postavit na stojan. Nahodit 20 gramové krmítko přes 70 metrů bylo snadné, což se mi také moc líbilo. Naviják, který jsem použil, nebyl velký, ale dostatečně pevný – Tubertini Viral 2000.

Tento naviják je již prémiové třídy, je poměrně výkonný, s perfektním položením tenké šňůry a velmi přesnou spojkou – neměl jsem jedinou prasklinu návazce při hákování. Co se týče výběru pletené nebo monofilní šňůry, v tomto případě padla volba jednoznačně ve prospěch šňůry. Umožňuje nahazovat dále, je méně odnášen větrem a proudem a samozřejmě kvalita háčků na dlouhé vzdálenosti je mnohonásobně lepší než u vlasce. Vzhledem k tomu, že sběrač, dalo by se říci, je ultralehké krmítko, průměr šňůry odpovídá – 0,08 – 0,10 mm. Použil jsem oplet ProJig X-Force 0,10 mm. Jedná se o levný, ale poměrně tenký a pevný čtyřpramenný cop vyrobený v Rusku. Je velmi vhodný pro sběrač a feeder, zejména pro rybáře, kteří loví s levnou výbavou.

Další součástí sběracího zařízení je samotné vybavení. Použila jsem symetrické poutko, které jsem si sama upletla z Momoi Feeder Line. A pokud pro podavač vezmu průměr 0,33 mm, pak pro sběrač – 0,25 mm, rozhodně nepotřebuji nic tlustšího.

Je velmi důležité, aby byl „pigtail“ na návazci co nejpevnější a alespoň 10 cm dlouhý, pak prakticky nedochází k žádnému překrývání vodítka. A protože je vhodné použít docela tenké vodítko – já používám stejné jako na plavanou – z vlasce Momoi Nano-Soft 0,117 mm, určitě mezi symetrickou smyčku a vodítko upletu krmítko. Jeho průměr je 0,06 m a jeho délka je přibližně 10-12 cm. Prakticky tím odpadá zlomení návazce, zvláště když velká ryba provádí poslední tlaky blízko břehu, opět s ohledem na absenci podběráku v tomto pouzdro.

Stejně jako při lovu s feederem je určitě potřeba nakrmit hrot nejprve „zacvaknutím“ – tedy upevněním šňůry pomocí speciální spony na cívku. Díky tomuto malému triku bude každý nához stejně vzdálený. V tomto místě je dno písčité, místy s drobnými oblázky. A skořápka se vyskytuje velmi zřídka. Právě na pomezí písku a skořápky se mi podařilo najít ten nejchytlavější bod. Mimochodem, právě tento přechod má cejn nejraději, stejně jako syrti při jarním rybolovu na řece Luga.

Takto jinak dopadl můj rybolov na velmi krásném místě na pobřeží Finského zálivu. Navíc takových míst je po celém pobřeží zátoky docela dost, ale z nějakého důvodu jsem na nich nikdy neměl možnost pozorovat rybáře, ačkoliv tu ryby jsou, a ryby nejsou špatné. A to, co dělá toto místo okouzlujícím, je to, že k dobré velké rybě nepotřebujete loď. Jen je velmi důležité správně odhadnout předpověď počasí, v první řadě směr větru a vzít si s sebou brodící kombinézu nebo broďáky.