Proč včely opouštějí úl na podzim?
Podzim je období, kdy včely obvykle opouštějí svůj úl a vydávají se na dlouhý let hledat potravu. Tento jev, nazývaný „podzimní vzlet“, vyvolává mnoho otázek mezi včelaři a výzkumníky přírody. Proč se včely rozhodnou v tomto ročním období opustit svůj útulný úl? Jaké důvody je nutí k tomuto zoufalému kroku? Jaké důsledky má toto chování pro včely a životní prostředí?
Jedním z hlavních důvodů, proč včely na podzim opouštějí úl, je nedostatek potravy. V tomto ročním období se výrazně snižuje počet květů a rostlin, ze kterých mohou včely sbírat nektar a pyl. Jak teploty klesají a dny se zkracují, mnoho rostlin přestává kvést a neposkytuje včelám dostatek potravy. Včelstvo složené z dělnic, samců a královny potřebuje k přežití a přípravě na zimu neustálou výživu.
Včely také opouštějí úl na podzim kvůli nutnosti najít si nové místo k životu. Úl, který jim sloužil jako domov po celé léto, se může stát nevhodným na zimu. Nemusí být dostatečně zakrytá nebo má špatnou tepelnou izolaci, což bude představovat nebezpečí pro přežití včel v chladném období. Včely se mohou vydat hledat vhodnější zimoviště, kde si vytvoří nový úl a zajistí si potravu na dlouhé zimní období.
Podzimní vzlet má své důsledky jak pro včely, tak pro životní prostředí. Když včely opustí úl, přijdou o své primární bydliště a potýkají se s řadou problémů. Během své migrace musí objevit nové včelstvo nebo se znovu spojit s jinými včelami, aby zůstali spolu a zvýšili své šance na přežití. Podzimní vzlet může navíc vést k poklesu včelí populace, zvláště pokud nenarazí na vhodné podmínky pro přezimování. Nedostatek včel ovlivňuje kvetení a opylování rostlin, což má negativní dopad na životní prostředí a zemědělství obecně.
Proč včely na podzim opouštějí úl?
1. Snížení populace včel: Počet včel v úlu je regulován v závislosti na roční době a potřebách hejna. Na podzim se počet racionálně snižuje, protože včely potřebují méně pracovníků, aby zajistily přežití hejna a udržely optimální mikroklima uvnitř úlu.
2. Hlavní včely: Na podzim odlétají z úlu hlavní včely, tzv. „královny“, které jsou srdcem včelstva. Opouštějí hejno pro specifické účely a berou s sebou solární včely, které budou jejich společníky v novém úlu. Tento odchod jádrových včel je součástí šlechtitelského procesu a zajišťuje přežití populace.
3. Sběr nektaru: Dalším důvodem, proč včely opouštějí úl, je sběr nektaru. Na podzim mají včely možnost najít si další květiny a rostliny, aby si mohly udělat zásoby potravy na zimu. Včely tedy opouštějí úl, aby shromáždily potřebné zdroje a zvýšily své šance na přežití během chladnějších měsíců.
Když včely na podzim opouštějí úl, plní důležité funkce pro přežití a rozvoj své populace. Tento proces je jedinečnou adaptací na sezónní změny a umožňuje včelám efektivně využívat zdroje po celý rok.
Důvody opuštění úlu
Včely opouštějí svůj úl na podzim z mnoha důvodů. Za prvé, na podzim přichází období poklesu počtu kvetoucích rostlin, ze kterých včely získávají potravu. To znamená, že jejich zásoby uvnitř úlu se začínají vyčerpávat. Aby byla zachována životaschopnost včelstva, včely se rozhodnou opustit úl a vydat se hledat potravu.
Za druhé, na podzim se včely začínají připravovat na zimu. Jejich hlavním úkolem v tomto období je nashromáždit dostatek potravy k přežití po celou zimu. Opuštěním úlu mohou včely najít vydatnější zdroje potravy, což jim umožní nashromáždit více zásob.
Včely navíc opouštějí úl a hledají nové místo pro stavbu hnízda. Na podzim může včelí královna začít tvořit nová kolonie nebo chodit na rande se samci, aby pokračovala v rozmnožování. Včely dělnice mohou také opustit úl, aby si našly nové místo a vytvořily nové hnízdo pro příští jarní sezónu.
Včely tedy opouštějí úl na podzim z několika důvodů: snížení množství potravy, příprava na zimování, hledání nového místa pro hnízdo. Jedná se o strategii přežití, která pomáhá včelám překonat obtíže chladného období a pokračovat ve svých životních aktivitách i v budoucnu.
Nedostatek pylu a nektaru
Pyl je pro včely cenným zdrojem bílkovin, nezbytný pro růst a vývoj jejich larev. Bez pylu nemohou včely poskytnout dostatek potravy pro své potomky. Včely navíc využívají pyl k výrobě vosku, který slouží jako materiál pro stavbu plástů a těsnění medových buněk.
Nektar je pro včely zdrojem energie. S jeho pomocí produkují med, který je hlavní potravou na zimu. Bez nektaru nebudou včely schopny nashromáždit dostatek medu, aby vydržely přes chladné období. Nedostatek nektaru může v zimě vést k hladovění a úhynu včel.
Navzdory tomu včely nezůstávají nečinné, když je nektaru a pylu nedostatek. Snaží se vyletět z úlu a hledat zbytky květů, které ještě produkují nektar a pyl. Včely někdy cestují na velké vzdálenosti, aby našly nové zdroje potravy.
Včely ale ne vždy najdou dostatečné množství pylu a nektaru. V takových případech jsou nuceni opustit úl a hledat lepší podmínky. Nedostatek pylu a nektaru může vést k oslabení včelstva před zimou a zvýšit riziko jejich úhynu.
Nedostatek pylu a nektaru na podzim je jedním z důvodů, proč včely opouštějí úl. Tento jev má vážné důsledky pro včelstvo a může ovlivnit jejich přežití po celou zimu.
Zhoršující se povětrnostní podmínky
Chladné počasí nepříznivě ovlivňuje fungování včel a jejich schopnost přežít. Při nízkých teplotách se metabolické procesy včel zpomalují, což vyžaduje další energii k udržení normálního tepla. Zvýšený výdej energie znamená, že včely potřebují více zásob potravy, aby je přežily přes zimu.
Sběr potravy znesnadňuje i nejisté počasí. V chladných dnech včely nemohou létat, aby našly a uskladnily dostatek pylu a nektaru. To může vést k nedostatku potravy, což může být pro včely v chladnějších měsících smrtelné.
Zhoršení povětrnostních podmínek může navíc způsobit změny ve vegetaci a kvetení. Zimní mrazy, silný sníh nebo déšť mohou zničit nebo poškodit květiny a rostliny a snížit dostupnost pylu a nektaru pro včely.
Všechny tyto faktory dohromady představují významnou hrozbu pro včely a jejich schopnost přežít ve zhoršených povětrnostních podmínkách. To je důvod, proč mnoho včel opouští úl a na podzim hledá příznivější místa k životu a hledání potravy.
Důsledky opuštění úlu
Opuštění úlu včelami na podzim má své následky, které mohou být vážné pro celou včelí rodinu.
Za prvé, při nepřítomnosti včel je úl ponechán bez ochrany před vnějšími hrozbami. To může vést k tomu, že úl převezme jiný hmyz nebo zvířata a převezmou včelstvo pro sebe. Kromě toho jsou včely vyrušovány z vnitřních prací, jako je čištění úlu a plení klecí, což může vést ke špatné hygieně úlu.
Za druhé, když včely opustí úl, znamená to, že v úlu nebude žádná včelí populace, která by vychovala novou generaci včel. Nedostatek mladých včel, které by nahradily umírající staré včely, může vést k postupnému zániku včelstva.
Také opuštění úlu na podzim může před příchodem zimy oslabit včelařský byznys. Některé včely nemusí najít nový úl a zemřou na chlad a nedostatek potravy. Zbývající včely navíc nemusí být dostatečně silné, aby během zimy účinně poskytovaly teplo a potravu úlu.
Opuštění úlu na podzim má tedy pro včelstvo mnoho negativních důsledků a může vést až k jeho vyhynutí.
Ztráta včelstva
Ztráta včelstva může nastat z několika důvodů a mít vážné důsledky pro celý ekosystém. Jedním z důvodů může být vnější ohrožení, například napadení úlu dravým hmyzem nebo ptáky. V takových případech včely opouštějí svůj úl ve snaze uniknout. Když však opustí úl, přijdou o své vzácné hnízdo a většinu uskladněného medu a pylu.
Dalším důvodem ztráty včelstva může být nemoc. Některé infekce mohou vážně ovlivnit zdraví včel a vést k jejich úhynu. Například v posledních letech došlo k výraznému poklesu včelích populací v důsledku vlivu parazitického roztoče včely. Když včely onemocní, mohou opustit úl, což má za následek ztrátu úlu.
Ztráta včelstva má vážné důsledky pro zemědělství a přírodní ekosystém. Včely hrají důležitou roli při opylování rostlin, což zase přispívá k efektivnějšímu plodu a produktivitě. Ztráty ve včelstvech mohou vést k výraznému snížení výnosu zeleniny, ovoce a dalších plodin.
Úbytku včelstev lze však předejít správnou péčí a zajištěním podmínek nezbytných pro přežití včel. To zahrnuje zajištění dostatku pylu a nektaru, udržení zdravého úlu a prevenci predátorů. Je také důležité včas odhalit a léčit možná onemocnění včelstva. Jen tak lze snížit riziko ztráty včelstev a zachovat jejich důležitou roli v přírodních a zemědělských ekosystémech.
Snížená nabídka potravin
Hlavním zdrojem potravy pro včely je nektar a pyl, který sbírají z květů. Během podzimního období se množství dostupné potravy výrazně snižuje, protože mnoho rostlin přestane kvést nebo produkuje omezené množství nektaru a pylu.
Snížení množství potravy vede k tomu, že včely začnou pociťovat hlad a nedostávají potřebnou výživu pro udržení své aktivity a přežití. Stávají se slabými a zranitelnými vůči nepříznivým zimním povětrnostním podmínkám.
Aby včely přežily a zachovaly funkce úlu, rozhodnou se opustit úl a hledat nový zdroj potravy. Mohou cestovat na velké vzdálenosti, aby našli oblast kvetoucích rostlin nebo dokonce další včelí hnízdo se zásobami potravy. Jedná se o strategii přežití, která umožňuje včelám přežít období nedostatku potravy a zajistit stabilitu jejich včelstva.
Taková cesta je však plná rizik, protože včely mohou cestou potkat nepříznivé povětrnostní podmínky, predátory nebo jiná nebezpečí. Včely opouštějící úl navíc zanechávají jedince bez potravy a ochrany, kteří možná nebudou schopni přežít bez pomoci svých kamarádů.
Pokles nabídky potravy je tedy pro včely vážným problémem a může být jedním z důvodů, proč opouštějí úl na podzim. To je důležitý aspekt, který je třeba vzít v úvahu při studiu chování včel a vývoji opatření na zachování jejich populace.
*Stanovení stupně napadení klíšťaty poškozením plodu trubců.
Včelstvo je ohroženo, pokud je plodiště trubců poškozeno roztoči o více než 5 % (5 dospělých roztočů na 100 kukel otevřeného plodiště trubců).
Část 3. Pokud ne PKS, pak to znamená KPS.
Na základě těchto principů by mělo být jednání včelaře založeno, když roztoče „nevidí“.
Totiž: pokud včelař v rodinách roztoče nezjistí, ale zaznamená jejich nízkou pracovní aktivitu, oslabení rodiny, poškození plodu, pak je povinen provést na roztoče podrobný test se stanovením procenta poškození, s výběrem skupin včel Z NĚKOLIKA zbývajících rodin!
Pokud jedna rodina „utekla“ úplně a ve zbývajících rodinách vzorky vykazují překročení úrovně roztočů u více než 3 % dospělých včel, pak by měla být příčina „útěku“ včelstva považována za PCD a všechny předchozí práce potírání varroa (pokud bylo nějaké provedeno) bylo neúčinné.
Pokud je hladina roztočů ve zbývajících rodinách nižší než 3 %, pak lze za příčinu úletu považovat jiné důvody a nejpravděpodobnější příčinou bude infekce s projevem syndromu SIJ.
FAKTORY pro výskyt SIDS
Klíčovým znakem CPS při slábnutí včelstev je, že dospělá populace náhle zmizí, aniž by za sebou zanechala mrtvé včely. Včely se do úlu nevracejí a nechávají své snůšku (mladé včely) s královnou a malou skupinou dospělých včel bez péče. Pro tuto situaci je netypické, že včely jsou velmi společenský a rodinně orientovaný hmyz se složitými organizačními mechanismy zaměřenými na jeho udržení. Neschopnost dospělých včel vrátit se do úlu je považována za velmi neobvyklý jev a absence velkého počtu mrtvých včel ztěžuje analýzu příčin CPS. Existuje také dostatek důkazů, že rodiny oslabené CPS nejsou napadány a okrádány. V aktivně kolabujících včelstvech nezbývá dostatek dospělých včel, které by se staraly o plod. Zbývající pracovní sílu tvoří především mladé včely. Matka je přítomna, vypadá zdravě a obvykle ještě snáší vajíčka, ale zbývající skupina včel není schopna shánět potravu a konzumovat potravu a vychovávat plod.
Možné faktory ovlivňující výskyt a rozvoj CPS.
Dosud se vědecké hledání možných faktorů podílejících se na CPS soustředilo na čtyři body:
- patogeny (viry)
- parazité (roztoč Varroa)
- dlouhodobé toxické účinky subletálních dávek antibiotik a pesticidů na včely, včetně syntetických akaricidů používaných k léčbě včel z varroatózy.
- podmínky prostředí a technologie řízení pro chov včel, které vedou k hladovění bílkovin ve včelstvu.
Část 4. Základní schéma rozvoje CPS ve včelstvech (podle Randy Oliver 2010)
Čtyři fáze („smyčky“) vývoje onemocnění:
- Fáze dopadu primárního stresu na rodinu (komplex stresů) se snížením imunitní odolnosti vůči oportunním infekčním agens (viry, bakterie). Aktivní šíření infekce v rodině. Poškození orgánů a systémů včel množením virových původců. Postižené, nemocné včely odlétají z úlu a nevracejí se.
- Etapa kompenzace ztrát a odolnost vůči infekci. V této fázi jsou postižené včely, které odlétly, nahrazeny mladými úlovými včelami, které předčasně přecházejí z úlové práce krmení plodu na práci píce – přinášení nektaru a pylu. Vlivem posunu pracovních funkcí včel v úlu klesá kvalita péče o otevřený plod, jeho výživa a ohřev. Z tohoto důvodu se zhoršuje kvalita nových mladých včel vzešlých z chlazeného a nedokrmovaného plodu. Tyto včely mají výrazně omezenou délku života a kvalitu práce, kterou odvádějí při krmení larev. Ještě rychleji přejdou na shánění potravy, vyletí z úlu a už se nevrátí.
- Fáze narůstající nemoci a oslabení rodiny. Souvisí s neustálým snižováním počtu pasoucích se včel, se zastavením přinášení nektaru a pylu. A s poklesem počtu úlových včel vykonávajících funkce péče o plod. Rodina začíná pociťovat metabolický stres (hladovění), což vede k ještě většímu poklesu odolnosti vůči infekci.
- Fáze destrukce (kolaps) a smrti rodiny. V této fázi je včelstvu ponechána matka, která může pokračovat v kladení vajíček, hrstka mladých neaktivních včel a zbytky vytištěného plodu.
Následně v úlu umírají zbývající včely a královna.
Zimka Ilya, Sych Sergey, včelaři
(Tento článek používá materiály z ScientificBeekeeping.com)