Sezónní práce

Kolik let trvá vytvoření 1 cm půdy?

Přírodě trvalo tisíce let, než zničila a rozdrtila horniny pod vlivem vody a teplotních změn. Na uvolněné, vlhké hmotě se objevily první bakterie, plísně a řasy. V procesu jejich životní činnosti se vytvořil tenký film organické hmoty, na kterém se nejprve usadily nižší rostliny – mechy a lišejníky a až o stovky let později se na něm objevily první vyšší rostliny.

Půda se tvoří velmi pomalu, k úplné obnově její minerální části do hloubky 1 m trvá nejméně 10 000 let. Doba potřebná k vytvoření 1 cm půdy s obsahem humusu 5-6% se může pohybovat od 150 do 300 let v závislosti na klimatických pásmech, 20 cm půdy – od 5 do 6 tisíc let. A při nesprávném zacházení může být půda zničena během několika desetiletí.

Moderní půda je svrchní vrstva zemské kůry, vytvořená na zvětralé, volné hornině, která v procesu vývoje získala svou hlavní vlastnost – úrodnost – schopnost uspokojovat potřeby rostlin pro všechny životní faktory (živiny, voda, vzduch, atd.) nezbytné k vytvoření sklizně.

Na vysokých březích řek, roklí a příkopů je jasně vidět, že tloušťka půdy je heterogenní vrstvy – horizonty, které se liší barvou, strukturou, strukturou a dalšími charakteristikami. Horní půdní horizont je humózní.

Hromadí se v něm zbytky odumřelých rostlin a vzniká humus. Níže jsou přechodové horizonty. Zde dochází k přechodu z humusového horizontu do půdotvorné (mateřské) horniny. Nejnižším horizontem je samotná půdotvorná hornina. Typy půd jsou dány stupněm vyjádření jednotlivých půdních horizontů, jejich mocností a chemickým složením.

Typy půdy. Následující hlavní typy půd se nacházejí v různých zónách země: drn-podzolic, drn-karbonát, rašelina (bažina), niva, šedý les, černozem, kaštan, solonetz, solonchak atd.

V severní části země zabírá rozsáhlá území oblast tajgy-les. Hlavním typem půd jsou zde podzolové a drnovopodzolové, vzniklé pod zápojem jehličnatých a smíšených lesů, doprovázené vlhkými lučními, bažinatými a někdy i bažinatými půdami. Vyznačují se nízkou úrodností, malou vrstvou humusového horizontu (10–20 cm), nízkým obsahem humusu (0,5–2,5 %), kyselým půdním roztokem (pH 4–5) a nízkým obsahem živin dostupných rostlinám. Hlinitohlinité půdy obsahují od 2 do 3 % humusu, písčité a hlinitopísčité půdy obsahují 0,5–1,0 %. Jednoletá podestýlka zde není velká a humus z ní vytvořený obsahuje fulvokyseliny a je rozpustný ve vodě.

V podmínkách nadměrné vlhkosti půdy se z nich většina humusu vyplaví. Při dostatečném hnojení a dobré péči mohou tyto půdy produkovat dobré výnosy. Hlavními opatřeními ke zvýšení úrodnosti sodno-podzolových půd je regulace vodního a vzdušného režimu nadměrně zvlhčených půd, odstranění překyselení (deoxidace) vápněním a aplikace organických a minerálních hnojiv.

Sodno-karbonátové půdy, které obsahují až 4 % humusu, jsou lépe zásobeny živinami dostupnými pro rostliny a jsou méně kyselé.

Rašelinné (bažinaté) půdy se dělí na nížinné, vrchovištní a přechodné. Pro zahrady jsou nejvhodnější půdy vzniklé v nížinných a přechodných bažinách. Rašelinné půdy nížinných rašelinišť mají hlubokou (více než 40 cm) vrstvu rašeliny, vyznačují se vysokou přirozenou úrodností, obsahují hodně dusíku (2–4 %), ale málo fosforu a draslíku, reagují mírně kysele nebo neutrálně , se vyznačují vysokým stupněm rozkladu rašeliny a vysokou vlhkostí. Přechodné bažinaté půdy mají vysokou kyselost (pH 3,5–5) a vyznačují se nižším stupněm rozkladu rašeliny.

Na podmáčených půdách je nutné nejprve odvodnit povrchové a podzemní vody. Po odvodnění, aplikaci fosforečných a draselných hnojiv a vápnění lze takové půdy úspěšně použít pro plodiny zeleniny a bobulovin.

Šedé lesní půdy jsou běžné v pásmu listnatých lesů a lesostepí. Mají silnější (od 15–25 do 40–60 cm) humózní akumulační horizont. Šedé lesní půdy mají kyselou a mírně kyselou reakci, vyznačují se však vyšším obsahem humusu (až 3–6 %) a jsou bohatší na živiny. V závislosti na mocnosti humusového horizontu, obsahu humusu a vývoji známek podzolizace se rozlišují světle šedé, šedé a tmavě šedé lesní půdy lišící se agrochemickými vlastnostmi. Jsou to vysoce úrodné půdy schopné produkovat vysoké výnosy mnoha plodin. Mezi hlavní opatření ke zvýšení jejich úrodnosti patří vápnění a aplikace organických a minerálních (hlavně dusíkatých a fosforečných) hnojiv.

Černozemě vznikly ve stepní zóně. V černozemích je dobře ohraničený humusový horizont, místy dosahuje mocnosti 0,8–1,2 metru. Takové půdy se obvykle nazývají hluboké černozemě. Rozlišují se tyto podtypy černozemí: podzolizované, vyluhované, typické, obyčejné a jižní. Obsah humusu se pohybuje od 8 do 12 % v typické černozemě a do 3–6 % v jižní černozemě. Vysoký obsah humusu v černozemích je způsoben tím, že vegetace charakteristická pro luční a stepní zóny v procesu vývoje akumuluje velkou rostlinnou hmotu, která se každoročně odumírá a stává se zdrojem pro tvorbu půdní organické hmoty.

Humus akumuluje cenné nutriční prvky, které jsou v jeho složení přítomny ve formě vázaných organických sloučenin, nejsou vyplavovány z půdy a postupně se stávají dostupnými pro rostliny. Právě humus určuje tmavou barvu, zrnitou strukturu a zvýšenou úrodnost černozemě. Všechny podtypy černozemí jsou bohaté na draslík. I přes vysokou potenciální úrodnost je jejich zásoba stravitelnými formami dusíku a dostupného fosforu, zejména ve starých orných a málo hnojených půdách, často pod optimální. Proto je na těchto půdách pozorována vysoká účinnost fosforečných hnojiv. Černozemě není vždy zajištěna dostatečná vlhkost. Za příznivějších vláhových podmínek jsou účinná i dusíkatá hnojiva. Vyluhované černozemě často vyžadují vápnění. V zavlažovaných podmínkách nebo s umělým zadržováním vlhkosti poskytují plodiny na černozemích vysoké výnosy.

Každá zóna obsahuje půdy říčních niv nacházejících se podél řek. Každoročně řeky tyto půdy hnojí bahnem, jsou úrodné. Na řezu jsou patrné střídající se vrstvy světlého písku a tmavého bahna. Na rozdíl od předchozích půdních typů jsou lužní půdy velmi mladé (v geologickém měřítku) – jsou staré pouze 15–20 tisíc let.

Nina Alekseevna Sereda – doktor biologických věd, profesor, agrochemik, absolvent katedry pedologie Moskevské státní univerzity (Moskevská státní univerzita pojmenovaná po M. V. Lomonosovovi)

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *

Back to top button